Narodila se rodičům vědcům, kteří měli přesně vypočítáno, kdy je vhodné mít dítě, a tak se taky stalo. Nejednalo se tedy o spontánní projev lásky, ale přesně naplánovaný projekt, a přesně tak s ní bylo i po celý život zacházeno. Věděla, že ji mají rodiče rádi, starali se o ni na jedničku, nic jí nechybělo. Jen trocha té slepé rodičovské lásky tam nebyla. Vše pro ně ovládal mozek, nikoliv srdce, což pro Emily bylo hrozně těžké. Nebyla po nich, věda ji nebavila a jednala spíš bezhlavě, než aby nejprve uvažovala a teprve potom jednala. Byla prostě typické dítě, které občas zlobí a zkouší meze trpělivosti svých rodičů. Jenomže u nich nebyl prostor pro chyby, hrátky a provokace. Na to Em velice rychle přišla. Musela se učit, být ve třídě nejlepší, chodit na extra kroužky chemie a fyziky se středoškoláky. Nikdy nebyla hloupá, ale tohle jí prostě nešlo, a protože ty učitelky ji zcela chápaly, právě s nimi si užila nejvíce dětských chvil, protože jí dovolily vybarvovat si omalovánky, kreslit na tabuli, dělat vše, jen když nerušila ostatní studenty. Na konci seminářů ji před dychtivými rodiči vždy pochválily a tak se to pořád opakovalo a oni tomu věřili. Plánovali si, jak budou mít doma další vědátorku nebo chemičku, která objeví bůhvíco, ale Emily chtěla dělat úplně něco jiného. Bavila ji psychologie, zkoumání chování ostatních, jejich povaha, jádro problémů. A tak přesně to začala za jejich zády studovat. Naoko chodila na technickou univerzitu a doopravdy to byla lékařská fakulta se zaměřením na psychiatrii. Dostala se tak do různých ústavů pro duševně choré, kde zažila i hodně drsné případy, ale ji to fascinovalo. Do té doby, než na to přišli její rodiče. Volali si na technickou fakultu v New Yorku, aby se zeptali na její výsledky, jenomže v tu chvíli zjistili, že ona tam nikdy ani nechodila. Následovaly dlouhé hodiny křičení, ať už to byli rodiče nebo ona, kdo křičel, až už ani jeden z nich neměl sílu se hádat dál. Trvalo několik měsíců, než se s tím smířili, ale nakonec se přesně to stalo, což je něco, v co ona sama ani nedoufala.

Když jí ale bylo jednadvacet, její normální život skončil. Zrovna dokončila školu a rodiče vezla na svou promoci, když se to stalo. Na mostě přestaly jednomu kamionu fungovat brzdy a snažíc se vyhnout autům ve svém jízdním pruhu, nedošlo mu, že i v tom opačném jedou auta. A bohužel to bylo to jejich. Vždycky byla výborná řidička, uměla to s kterýmkoliv autem a velice rychle si na něj zvykala, zvládala i smyky na náledí nebo v kalužích, ale tohle nezvládla, protože neměla kam uhnout. Podařilo se jí sice zamezit čelnímu nárazu, ale jejich auto se stejně převrátilo. Uvězněná v sedačce zaseknutým bezpečnostním pásem a airbagy cítila v ústech krev, všude bylo tolik krve. Rodiče na její volání neodpovídali, ale sténáním jí prozrazovali, že jsou naživu, a tak se snažila dostat ven. Bez úspěchu. Dveře byly zaseknuté a nešly ani vykopnout a vše se zhoršilo tím, že jejich motor začal hořet a oheň se dostával i dovnitř. V tu chvíli jí došlo, že tu nejspíš umře a nikdy si pro svůj diplom nedojde, že už nikdy neobejme svoje rodiče. Pak ji ale někdo vytáhl ven jen pár okamžiků před tím, než celé auto bouchlo a pak ztratila vědomí. Probudila se až v nějaké místnosti, kde na ni čekal Blesk a nabízel jí místo, kde může zůstat, že se budou její řidičské schopnosti hodit. Neměla kam jinam jít, nikdo na světě jí nezůstal, všichni ji považovali za mrtvou, a tak souhlasila. Dlouhou dobu ve zprávách vídala svůj obličej spolu s rodiči s tím, že její tělo se doposud nenašlo, ale že už ji prohlásili za mrtvou. A ona na sobě tvrdě dřela, aby byla užitečná a měla dál střechu na hlavou. Postupně se ukázalo, že je skvělá ve střílení a Blesk to hojně využíval. Jenomže jí se nelíbilo, jak šli po temných vranách a přitom jim bylo jedno, kolik nevinných lidí zabijí spolu s nimi, a tak když už to nebylo únosné, se rozhodla od nich utéct a od té doby je na útěku. Jednou se jim povedlo ji polapit a řekněme, že to setkání nebylo vůbec hezké, ale povedlo se jí zmizet znovu a tentokrát se musí spolehnout na jediného člověka, kterému důvěřuje.