Veil of Crows RPG | Erik Zare'i

ERIK ZARE'I - HAMILTON, 30 let

RESIDENTS

Hráč: Ciri

Charakter

Soudit knihu podle obalu? V případě tohoto muže je stejně nevýhodné jako se otáčet zády k vzteklému zvířeti. Na první pohled by se snad dalo tvrdit, že jeho maličkost jeden z mnoha pomatených umělců, kteří jsou tak rádi uzavření do vlastního světa. Snad tuhle stránku každý umělec, ať velký či malý v sobě má, od toho jsou lidi jako oni, jakási odlišná rasa od těch ostatních naprosto jasně oddělitelná, uzavřená ve vlastním bohatém vnitřním světě. Erik ví až moc dobře, jak tuhle svoji slabou stránku nedávat na odiv. Na to je příliš dobrý herec, jakoby den, co den zkrátka jen vyměňoval tváře podle potřeby.

Erik… Inu je muž několika charakterových vrstev, tou prvotní a nejčastěji používanou je vlídná a vcelku vstřícná tvář akademického profesora a dramaturga, který vás naučí, nikoli by měl, ale skutečně naučí používat vlastní schopnost. Je velmi přesvědčivý, nemusí vám lézt do hlavy nebo zkoušet, jak odolní jste vůči jeho vlastním dispozicím nátlaku, aby vás navedl k tomu, čemu chce. Dalo by se říci, že to zavání až sklony k manipulaci, svým způsobem tomu tak i je, jak lákavé asi je, když vidíte, že někdo skáče, tak, jak zrovna pískáte? V každém případě, nepatří mezi ty tahače nitek, kteří by druhou osobu chtěl vymýt mozek, k tomu mu chybí ta správná motivace a potřeba dotyčného zcela ovládat. Dám jako příklad právě lekce se studenty, málokdy se pozastavuje nad tím, co jeho svěřenec umí, ale směruje ho k seberůstu, k tomu, čeho by mohl dosáhnout. Empatie mu umožňuje odhadnout, na jaké vlně individuum je, na jakou jeho vlastnost zatlačit a na kterou si dát pozor. Dovede být obdivuhodně trpělivý, tahle jeho vytrvalost nemá úplně nevinný základ, jako jiné jeho charakterové vlastnosti či vady, dalo by se říci, že ji velmi tvrdě piloval, ještě v době studií, když se pokoušel o nějakou slečnu, kterou již dávno zavál čas. Dalo by se o něm říci, že přes veškerý zubatý příjemný úsměv dovede být sarkastickým hovadem, samozřejmě, že pokud si do něj zkusíte rýpnout, tak vám to oplatí ať už kulantně nebo jedovatě. Ale v závěru? Nedělá mu problém hodiny a hodiny trávit čas nad drobností, ať už v profesionálním životě nebo tom osobním, když sepisuje skladbu nebo vybrnkává písničku.

Je to perfekcionalista, místy až chorobný, zkrátka a dobře… má rád věci dokonalé a málokdy od svých priorit couvne, dokud není splněné přesně do puntíku a není všechno podle jeho představ. V momentě, kdy se pro něco nadchne, bývá dětinsky bezohledný a sobecký. Zkrátka a dobře nekouká nalevo napravo, vše musí být dotáhnuté k obrazu Erikovu a tedy naprosté a určité dokonalosti. Má sklon k dramatizování, a sice, pokud by se někdy dal na kariéru profesionálního vraha, prozradilo by ho až excentrické provedení záškodnické vraždy, kterou by nevymyslela ani taková Agatha Christie. Má smysl pro detaily a velmi dobře ví, jak zapůsobit. Nejlepším možným příkladem je jeho hudba, která dovede být stejně dobře zvučná, veselá jako táhlá, melancholická a přesto… paradoxně frivolní. Je o něm známo, že je velmi kritický, pokud se ho zeptáte na názor, můžete si být jistí, že si servítky brát nebude, nemá potřebu komukoli mazat zbytečně med kolem huby. Takže, pokud by se ho zeptal někdo citlivější, kdo pravdu neunese, dost možná se ho jeho slova dotknou a vezme si je osobně.

Nejen v způsobu mluvy nebo celkovém postoji, jde znát, že se mu dostalo správného vychování, které dnešní omezená doba a ještě omezenější generace považuje za flirt. Zkrátka je pro něj zcela přirozené, že se člověk dokáže chovat podle etikety, naopak považuje za vrchol nezdvořilosti, když dotyčný nedovede splnit jednoduché základy, jež se od něj očekávají. Dal by se v tomhle ohledu považovat za snoba, v každém případě, znalost bontonu a diplomacie jsou aspoň podle něj jedny z mnoha aspektů, které hýbají světem, síla je to jen málokdy, pokud se tedy domníváte, že ho oslníte obhrublou buranskou mluvou a rádoby frajerským chováním, svým vlastním způsobem vám dá najevo, že vámi pohrdá.

Ač ke spoustě lidem přistupuje otevřeně a snad i přátelsky, pokud byste ho požádali o pomoc, rozhodně nehrozí, že vás odmítne. Málokoho si skutečně pustí blíž k tělu, nemůže za to ani tak nějaká trudomyslná minulost plná mrtvol, ale prostý fakt, že se nenajde moc osob, které by si ho získali na svou stranu. Nutno podotknout, že jen málokdy pomáhá dočista nezištně a čistě z dobroty srdce. Když už se přemáhá, většinou v tom hledá také určité výhody pro svou maličkost. Pokud se mu někdo dostane pod kůži, tak říkajíc “pod povrch”, jakoby objevil zcela nový svět, dostal se za zrcadlo a ne jen před skleněnou plochu, která ukazuje jen to, co chce dotyčný vidět přesněji povahové rysy, jež Erik vypouští na povrch.

Dá se v něm najít přesně ten umělec, kterého si tak rád skrývá a schovává jen pro sebe, člověk s čarovným hlasem, který nutí jakoukoli skupinu posluchačů jen němě zírat. Jakoby jste poprvé viděli Ježíška, když se mu pod prsty dostanou klávesy piana nebo snad začne zpívat, je to podvědomí pocit, snaha ho přerušit… a všechno se utne, všechno se rozplyne. Hudba je nejlepším klíčem k srdci jakéhokoli člověka, ani u něj tomu není jinak. Daleko lépe na něm poznáte takové pocity jako vášeň nebo zamilovanost, které jsou mnohem živelnější. Nemá důvod je předstírat. Když se dostáváme k té lásce, je to kapitola sama o sobě. Co se žen týče, skutečně není prázdná nádoba bez citů, první žena, kterou miloval byla samosebou jeho matka, ale pak… Levné románky až na ten jeden… prozatím zcela platonický, zanechávající ho v roli tichého a němého pozorovatele.

Vzhled

Nuže, pokud byl někdy pevně daný vzor pro ideál krásy, podložený několika danými příklady, Erik do něj má vcelku daleko, minimálně dle dnešních měřítek, jeho vzhled není to, co vás na první pohled zaujme. Bude to zjevně výška, ač se nemůže řadit mezi nejvyšší svého druhu, nicméně i přesto může na mnoho lidí ve svém okolí se svými takřka 190 centimetry shlížet z vršku. Co se konstrukce těla týká, pokud by někomu skočil na záda, nepochybně by mohl dotyčnému zlámat pár kostí. Chybně se můžete domnívat, že na něj dolehla stinná stránka dospívání či stárnutí, dle chuti, kdeže drahý oblek sice zakryje mnoho věcí, avšak bříško to není, vypracovaný hrudník však líp než dobře. Už jen z toho, že Erik není žádný pecivál lze poznat, že málokdy spoléhá na někoho jiného než na sebe. Ale o tom… Snad později.

Už když na něj koukáte z dálky vám neujde, že je jeho pokožka snědší, nepřiradila bych to k ebenovým tónům, spíš k typickému olivovému odstínu, který je výraznější více či méně v závislosti na počasí, tak jako tak, není vyhublí, plavovlasý a aristokraticky bledý. Erik je skvost mezi svými vrstevníky, takový Aladdin. Třebaže svou pokožku nepovažuje za živou paletu, i na jeho těle se najde několik symbolů s nejasným významem. Motiv, který by se dal snadno přirovnat třeba k takovému popínavému černému břečťanu se volně stáčí kolem levé paže, jde o směs perských znaků a sice jakási spojitost s jeho domovem. Ale na první pohled? Neznalec by to za projev sentimentu nepovažoval a znalec vlastně taky ne, jelikož ony obrazce se perským reliéfům podobají jen vzdáleně. A jak už bylo zmiňováno určité partie, v oblasti břicha, paží, ramen, zad a stehen jsou vyrýsované více či méně k jeho vlastní spokojenosti.

Přes to přes všechno, máločeho si na člověku nevšímáte tolik jako hlasu. Ten jeho je ojedinělý. Neuvěřitelná barva, která dovede být na jednu stranu jemná jako samet, zahřeje až u srdce a okouzlí prakticky kohokoli, jakoby měl klíč k vašemu srdci, jež se otáčí za pomoci intonace hlasu, jež se stále mění. Jindy zase zhrubne, hřmí a bouří se v prostoru, jakoby měl v určitý moment nastat konec světa, na nějž jste netrpělivě čekali. Většina osob, jejichž názor nikoho nezajímá, se sice domnívá, že vše vyčtete z očí, jen stěží tomu tak je, málokdy vás něco dovede klamat nebo naopak prozradit jako hudba, která se vám line z hrdla. Jeho intonace je svým způsobem kouzlo, snad čaromluva, málokdy se mu stane, i když se rozčílí nebo ho snad něco rozruší, že by mluvil moc rychle nebo naopak moc pomalu, či snad koktal. Velmi dobře si uvědomuje, jakým způsobem na koho mluvit, jaký tón hlasu použít v přítomnosti dané osoby, jakoby snad dokázal vycítit na jakou vlnu je individuum naladěno. Nehledejte však v jeho umění potřebu vlichotit se.

A oči? Pro jejich popis nestačí říct, že jsou prostě hnědé. Někdy je lehko přirovnáte do studených podtónů, jindy byste přísahali, že se jedná spíše o teplé odstíny. Nejsou kávové, ani čokoládové. Na světle možná karamelově hnědé, ale ani to neplatí vždy. Jindy jsou tak tmavé, že při pohledu do nich byste se i zapomněli. Možná byste je museli prostudovat sami, abyste si na barvu jeho očí odpověděli. Jeho oči jsou velké a uhrančivé. Ty oči, u kterých poznáte, když se na vás dívají. Jeho pohled je přímý a poutavý. Stydlivá dívka by mu oční kontakt jen těžko opětovala dlouho, pro ráznou slečnu by to naopak mohla být výzva.

Prakticky vymodlený vzhled, jak byl nyní popsaný kazí jeho ctěný frňák, dovolte mi minimální přemíru poetického umění, ale pokud ho, kdy vytvářeli nějací Bohové, ať už šlo o Aláha nebo Odina či toho Jednoho Boha, nemají moc smyslu asimetrické tvary, jeho ctěný čumák je hnětený takříkajíc od oka a na hrubo, aby se neřeklo, tak jsou obě nosní křídla dokonale oblá, takže v závěru připomíná z určitého úhlu pohledu jeho čuchovod spíš hrušku než cokoli jiného. Zkrátka a dobře, pokud by ho někdo chtěl karikaturně znázornit, poukáže na tuhle část těla a patřičně ji zveličí.

Rty nejsou ani velké ani malé, ani tak přehnaně plné až to budí nezdravě nafouklý dojem a domnění, že si je jejich majitel napíchnul na pumpičku. Vrchní ret je výrazně menší než soudruh pod ním, jakoby byl i pravidelně vykrojený, aby se oblouček jež z vrchního rtu nedělal jeden celek, nacházel přesně uprostřed. A ten spodní, ten naopak tvar obloučku splňuje tak, jak by měl. Jen málokdy se stane, že by se na jeho tváři objevil vyloženě kamenný výraz, koutky, jež se svým způsobem samovolně povytahují nahoru a roztahují rty do perličkově bílého zubatého úsměvu, který by byl v mnoha případech odpuzující, ale zrovna u něj… je to něco, co vám k němu podvědomě patří. Jen málokdy se stane, že by se na jeho skráních, jež jsou, po pravdě, poněkud ostřeji řezané, nenacházelo strniště. Vzhledem ke svému postavení ho nikdy nenaleznete zarostlého jako bezbouďáka.

Posledním prvkem, snad kromě oblečení, které je potřeba zmínit, jsou vlasy. Stejně jako hustší obočí, které má do Brežneva velmi, velmi daleko, barvou by se daly přirovnat, lépe než k čemukoli jinému, tak právě k takovému ebenovému dřevu. Těžko říci, co většinou naleznete na jeho hlavě, rozhodně se mu ještě nepovedlo, že by si po chodbách školy štrádoval s tak dokonalým vrabčím hnízdem, že byste na něj museli volat, abyste se přesvědčili, jestli tam neschovává několik ptáčat. Sem tam přejede svou tmavou kštici gelem na vlasy nebo ji nechá v rozumné a svým způsobem úhledně ladem skladem.

Styl oblékání… Inu, volí spíše tmavé barvy a čeho? Nemá potřebu se, jako někteří jeho vrstevníci oblékat tím způsobem, aby odhaloval trenýrky spolu s veškerými vnitřnostmi, zkrátka a dobře, vybočuje a zároveň nevybočuje vůbec v ničem, přeci jen… Je poměrně nezvyk na chlapovi v dnešní povalečské době, kdy se dává přednost uvolněnému stylu před tím snobským vidět oblek nebo i košili. Erik mezi tuhle sortu lidí patří. Dá se to vydedukovat třeba z obleků šitých na míru nebo právě těch vypisovaných košil, které si sice na zakázku nenechává vyrábět houfem podvyživených černochů, nicméně vybíraví je v nich dost. Uvidět na něm rifle, jak z rifloviny nebo textilu to už zase takový převratný objev není. Boty nosí ve směs vhodně k oblečení, které si na sebe bere. A pokrývky hlavy… takovou kšiltovku byste mu nevnutili ani ve vážné hypnóze, ale klobouk nebo jinou čepici? Nevyhýbá se jim.

Minulost

Informace

Národnost: jeho matka je původem z Kanady, zatímco otec je Íráčan
Speciální talent: Prometheus – Chcete – li, použijeme podobný termín a sice ‚Stvořitel‘. Dovednost, která se vztahuje k jeho práci – přesněji řečeno k hudbě a písním, které skládá, stejně jako bájný hrdina i on dovede z obyčejné melodie udělat něco nepopsatelného. Jeho vlastní povaha se nespokojí s obyčejným průměrem z toho plyne až psychopatická dokonalost jeho děl, posluchač si nemůže být tak docela jistý, jestli je skladatel genius nebo šílenec.
Zaměstnání: skladatel, textař, libertista
Zajímavosti: jeho biologickým otcem je Hassan Zare’i, hudebník a především informátor temných vran. Erik se s otcem nikdy neviděl, nezná ho, tudíž i otcovi konexe jsou mu dočista neznámé,
- občasně užívá pervitin, na droze není závislý, je pouhým stimulantem k rozšíření obzorů, paradoxně se mu drogy i závislost hnusí, dává si tedy velmi dobrý pozor, aby jeho tělo omamné látky nepotřebovalo,
- práce s ním je neskutečným pozitivem pro vaši trpělivost a vytrvalost. Je neskutečný puntičkář a proto, aby předložil divákovi nezapomenutelný zážitek na prknech divadla je schopný udělat cokoli. Svému možnému partnerovi volá v jakoukoli denní či noční hodinu a chová se opravdu velmi výstředně,
- nikdy se nespokojil pouze s jednou profesí, a sice skladatel a herec, v průběhu života se tedy naučil každé z profesí, jakou by jako člověk u divadla měl znát a měl o ní aspoň minimální povědomí. Dovedete si tedy snadno představit, jak na tom musí být jeho osobní život.
Tak jako mnoho umělců je v praktickém životě vcelku nepoužitelný. Nemálo z povinností se naučil jen z nouze. Takové vaření nebo praní bylo tedy vsoukáno do mozkovny metodou pokus omyl.
Zbraň: je kapitalista, ale když už má někoho zmalovat, většinou k tomu využije vlastní tělo. Nějakou dobu trénoval aikido a capoeiru, tudíž základy stále má.
Face claim: Ramin Karimloo