EVA (SPARK) BORDEAUX, 22 let
RESIDENTS
Hráč: Celaena
Charakter
Eva je něžné nevinné stvoření, které jako by vůbec nepatřilo do dnešního světa… do téhle uspěchané doby. Je jako princezna, duchem stále malá holčička, milující pohádky, a hlavně ta slova, která jsou na konci většiny z nich: „A žili spolu šťastně až do smrti,“. Ta jsou jediným důvodem, proč by sama princeznou chtěla být. Protože je jinak neuvěřitelně skromná dívka. Odjakživa si vystačila s málem, i přes to, že její rodina byla bohatá. Jak ji učila maminka, ke všem se snaží být vždy laskavá, a to i když se oni sami nechovají zrovna dobře k ní. Někdy to chce hodně pevné nervy a odvahu, kterou rozhodně má. Kdyby nebyla odvážná, nikdy by se nepostavila na vlastní nohy a nedělala vše pro to, aby mohla tančit, po té tragédii, která se stala jejím rodičům. Mezi mladými lidmi nemá moc přátel, neboť se od nich dost liší a vlastně ani nemá příliš času mezi ně chodit. Proto veškerou svou laskavost a lásku věnuje hlavně zvířatům. Zejména pak svému věrnému psovi Rufusovi, kterému věnuje veškerý svůj volný čas, který netráví prací nebo tancem.
Laskavost a odvaha, ale nejsou jedinými povahovými vlastnostmi, které má. Umí být pěkně drzá, což se projevuje pořádně prořízlou pusinkou a suverénností, když má někam vlézt nebo si něco „vypůjčit“. Kdo jí zná, ví také jak moc otravná a ukecaná dokáže být, člověka by doslova ukecala k smrti, proto jí všichni raději vyhoví, jen aby jim dala pokoj. A ke vší smůle všech, ona si to uvědomuje také a často toho zneužívá. Vždy, když něco potřebuje nebo se dostane do nějakého průšvihu. A to není nic neobvyklého při jejím zaměstnání novinářky a fotografky v jednom, pracující pro jeden z elitních plátků v New Yorku. V tomhle oboru holt potřebujete ostré lokty. Na druhou stranu je velmi plachá a nesmělá, hlavně když jí o něco opravdu jde, nebo když se jedná o muže. Tehdy se zadrhává, koktá, celá rudne, ale přesto hlavinku stále drží zpříma.
Má neuvěřitelnou radost ze života a z každičké maličkosti, jako je třeba déšť, slunce, jarní vítr, motýlek letící kolem nebo radostné vítání jejího psa. V každém se snaží vidět jen to dobré, i přes skutečnost, jak je dotyčný zkažený. Věří totiž, že každý se může napravit a být lepší.
Svou práci má ráda, miluje psaní a fotografování, navíc je talentovaná, ale co má ještě raději je tanec. Jen kvůli němu dře ve dne v noci, aby si vydělala na školné do taneční akademie. Nejraději má latinskoamerické tance a své schopnosti chodí každou noc předvádět do jednoho podniku, aby si ještě přivydělala. Při muzice, především, když se jí líbí, nedokáže zůstat v klidu a okamžitě to s ní šije. Vlastně jen výjimečně dokáže chvíli v klidu posedět. Má neuvěřitelný temperament, někdy připomíná samotný oheň – divoký a nezkrotný.
Muže si od doby, co nemá rodiče k sobě nikdy nepustila, asi taky ze strachu, že by o něj mohla přijít jako o ně, ale především pak proto, že stále čeká na toho pravého. Na muže, který by se kvůli ní klidně postavil celému světu. Není úplně tak naivní, aby opravdu věřila, že někdo takový existuje, ale ta představa se jí líbí a ona tak moc ráda sní. O svém životě, slavné tanečnice, která si vezme hodného, statečného a čestného muže. A taky o jednorožcích a tak podobně.
Vzhled
Nejen povahou, ale i svým vzhledem připomíná Eva oheň. Vlasy barvy plamene, jsou dozajista dominantou jejího vzhledu a bezpochyb každého zaujmou jako první. Spadají jí ve vlnách do poloviny zad jako bujná ryšavá hříva. Tvář posetá velkým množstvím pih, je další zvláštností, která ji dělá výjimečnou. Její oči jsou jantarově hnědé, pro někoho obyčejné, ale když se do nich zadíváte, objevíte v nich divokou jiskru a nevinnost snoubící se s radostí ze života. Někdy v nich ovšem jako stín stojí smutek, který se snaží skrývat úsměvem na svých smyslně krojených rtech. Ale to jen zřídkakdy, neboť má příliš veselou povahu a smutek si připouští velmi nerada.
Má dlouhé štíhlé nohy a pěkně tvarovaný zadeček, který si vypracovala roky tančení. Je vcelku vysoká, ač drobná, asi 176 centimetrů. Nejen její nohy jsou štíhlé, celkově je útlá, neboť sama moc nejí a nejvíc peněz utrácí za žrádlo pro svého psa. Díky tomu, že od milička tančí, je její tělo velmi ohebné a pevné. Pokud bychom mluvili o ženských křivkách, které by stály za pozornost, rozhodně by to nebyly její ňadra. Nejsou vyloženě malá a jí naprosto vyhovují, ale pozornost jimi určitě nebudí. O dost výraznější je její zadeček, široké boky a útlý pas. Pohybuje se, jako by byla víla, křehká a éterická bytost, a přesto její pohyby vyzařují temperament.
Těsně pod žebry ukrývá podlouhlou jizvu od asasínské čepele.
Ví co se nosí, ale ne vždy propadá novým trendům. Protože nosí výhradně jen to, co se jí líbí a v čem se cítí dobře. Její styl by se dal popsat vlastně jako francouzský a není divu, když tam žila do svých deseti let. A hodně toho samozřejmě okoukala od své maminky, která byla naprosto typickou francouzskou.
Minulost
Tahle liška ryšavá se narodila před jednadvaceti lety jedné zimní noci v Paříži. Přinesla tehdy do toho mrazivého počasí rodičům slunce. A to tehdy ještě nikdo nemohl tušit, že bude mít bujnou ohnivou hřívu, neboť byla úplně plešatá. Navíc ani jeden z rodičů nebyl zrzavý. Její maminka měla tmavě hnědé poddajné kadeře a tatínek byl plavovlasý. Svou barvu vlasů zdědila po svém dědečkovi, který pocházel ze Skotska. Zrzavé vlásky měnící se postupem času v kudrlinky jí začaly pomalu růst až v pár týdnech a v roce už jí nikdo neřekl pomalu jinak, nežli Spark.
Její rodiče patřili mezi smetánku, takže její život se doopravdy podobal pohádce, ale jen protože byla její maminka velmi laskavou, skromnou a odvážnou ženou, nikdy z ní nevyrostl nafoukaný spratek. Matka ji vychovávala láskyplně, ale pokud něco provedla, nikdy to nenechala jen tak a malá Eva tak dostala zasloužený trest. A přes množství peněz, kterými disponovali, nikdy neměla každou věc, na kterou si vzpomněla. Jí to ovšem nevadilo, byli šťastná rodina, a to i poté, co se v jejích deseti letech odstěhovali z nádherné Paříže do uspěchaného a ošklivého New Yorku. Její otec tam dostal vysoký pracovní post u stejné francouzské firmy, u které pracoval v jejich domovině. Netrvalo pak dlouho a dostal se do městské rady. Za politikou se ovšem vždy ukrývá podsvětí a jeho temnota.
Eva tenhle veřejný způsob života pak jako starší začala nenávidět a ukazovala se tedy po boku svých rodičů jen výjimečně. Úspěchy jejího otce se však brzy znelíbily nejednomu z jeho oponentů a dokonce i kolegů. Jeden z nich nakonec došel tak daleko, že si přes prostředníka, u Temných vran zaplatil vraždu celé jeho rodiny. Mělo to samozřejmě vypadat jako loupežné přepadení. Což si také dodnes všichni myslí… tedy až na Evu. Ta si i přes šok, který utrpěla, pamatuje jak muž v kápi nejdříve navštívil ložnici jejích rodičů, aby je podřízl jako dobytek a následně se pokusil zabít i ji. Nemohla tu noc usnout, a když uslyšela podivné zvuky, šla se bez přemýšlení podívat, co se děje. Přikradla se až ke dveřím ložnice, odkud pozorovala tu hrůzu, aniž by od se na cokoli hodnou chvíli zmohla. Až po chvíli se jí nohy odlepily od podlahy a našla ztracený hlas, vrhla se tedy na něj s křikem a pláčem zároveň, aby rodiče ochránila, i když bylo pozdě či se pomstila, to v tu chvíli nevěděla. On se však jen otočil a chytil ji pod krkem, nadzvedávaje její tělo pár centimetrů nad zem. Pamatuje si také chlad a prázdnotu v jeho očích, nežli ucítila tu ochromující, palčivou bolest, když se jí jeho skrytá čepel zabodla těsně pod žebra. Pak ji pustil a její tělo se svezlo na studenou podlahu. Byl to tvrdý pád, při kterém si uvědomila tu neskutečnou bezmoc, za kterou se v ten okamžik nenáviděla. Přesto si udržela vědomí ještě natolik dlouho, aby viděla, jak teprve poté všude rozházel věci a nábytek, narval do tašky nějaké cennosti, naprosto bez zájmu a nechal ji tam v tratolišti krve nejen vlastní, ale i jejích rodičů pomalu vykrvácet. Naštěstí jí tam našla jejich služebná, která šla do práce ten den o něco dříve, aby si odpoledne mohla něco zařídit a zavolala jí potřebnou pomoc. Doktoři bojovali o její život několik hodin a operace se k radosti všech, ovšem až na její vrahy, nakonec přeci jen zdařila a ona to přežila. Několik týdnů si poležela v nemocnici, ale nakonec ji pustili domů. Pomoc psychologů odmítla, přestože ji od té doby straší noční můry. Jinak ji to ovšem nijak zvlášť nepoznamenalo, zůstala tou veselou dívkou s neskutečnou chutí do života, která rozdává okolo sebe jen dobrotu. Po rodičích se jí samozřejmě stýská, ale snaží se na to nemyslet.
Už je to rok, od té tragédie a ona se musela postavit na vlastní nohy. Z peněz po rodičích si pořídila malý byt nedaleko od centra a našla si práci u jednoho z elitních New Yorských plátků, kam ji vzali pro její fotografický a spisovatelský talent. Baví jí to, ale dělá to hlavně proto, aby si vydělala na taneční školu. Neboť tančit dokáže ještě lépe, nežli psát a fotit. Páteční a sobotní noci pak tančí v různých podnicích, aby si ještě přivydělala. Asi dva měsíce po smrti jejích rodičů si pořídila štěně černé dogy, které pojmenovala Rufus. Od té doby je to její nejlepší a věrný přítel, který ji doprovází téměř na každém kroku.
Informace
-
Národnost: francouzská
-
Speciální talent: její talent je velmi zvláštní, vlastně spočívá ve schopnosti upoutat na sebe pozornost i mezi hromadou dalších lidí. Nejde o šarm, ale o jedinečnost toho, co dělá. Vyzařuje to nejen z toho, jak se pohybuje při tanci, ale i z jejích fotografií a textů. Něco vás nutí dívat se jen na ni, prohlížet si jen její fotografie, které jako by měly duši a ztratit se v jejích textech.
-
Zajímavosti: je zrzavá naprosto všude,
-
vlastní malý byt poblíž centra NY,
-
má psa, je to velká německá doga jménem Rufus,
-
poslouchá především latin pop,
-
věnuje se jak klasickým, tak moderním latinsko-americkým tancům,
-
je výbornou fotografkou a spisovatelkou,
-
je nevinná ve všech ohledech,
-
její předci pocházejí nejen z Francie, ale i ze Skotska,
-
díky otci je veřejně známá, proto v novinách píše pod pseudonymem Spark,
-
miluje historické filmy.
-
-
Zbraň: její věrná Německá doga Rufus, který jí vždy ochraňuje.
-
Face claim: Daria Sidorchuk
