Minulost

Narodil se v celkem bezvýznamném britském městečku Birkenhead svobodné matce, kterou těsně před porodem jeho otec opustil, aby šel za nějakou mladší a prsatější slepicí. Matka však krátce po porodu zemřela na ošklivý zápal plic, a tak zůstal s prarodiči. Nikdy si nestěžoval, vždy se o něj hezky starali, jako kdyby to byli jeho rodiče. Jenomže on toužil po tom, vidět toho parchanta, kterému by měl říkat otec. Tak se taky stalo, spokojený s dvěma malými dětmi, měl velký dům, nablýskané auto a krásný anglický trávník. Nejspíš to ho dohnalo k drogám. Bral drogy, aby zapomněl na to, co viděl, na to pil, aby zapomněl, že bere drogy. Byla z něj naprostá troska, kterou vyhodili prarodiče z baráku a tak neměl nikoho a nic, a tak se rozhodl nechat Anglii, tu proklatou zemi daleko za sebou. Nakradl si peníze na jednosměrnou letenku do Ameriky, kam odcestoval bez kufru nebo čehokoliv, co by mu mohlo patřit, jelikož mu zkrátka nepatřilo vůbec nic. Tam kradl zase a zase, aby měl na jídlo a drogy. Přespával ve skladech na okraji města a modlil se za zázrak. Byl znechucený sám sebou a svým životem, nechtěl už být pořád sjetý, jenomže nedokázal přestat. Ten se doopravdy stal, jen ne tak, jak nejspíš čekal.

Při přepadení jedné benzínky zabil někoho, kdo se mu snažil v tom zabránit. Netušil, co byl zač, ani jak se mu to povedlo, ale byl až moc mimo na to, aby si dělal vrásky s tím, že někoho zabil. Druhý den na to si ho našla nějaká žena, která ho nalákala na vidinu střízlivosti, teplé postele a jídla v žaludku. Nevěděl, proč se mu snažila pomoct zbavit se závislosti, ani kdo byli ti ostatní lidé kolem ní, časem to přestalo mít smysl. Prožíval šest měsíců pekla, trpěl zimnicemi, ukrutnou bolestí břicha, protože nemohl pozřít ani sousto, aniž by se pozvracel a výživu dostával jen nitrožilně. Ale pak... to přestalo. Poprvé po dvou letech každodenní mlhy viděl vše ostře a bylo mu dobře, pokud opomeneme fakt, že byl zesláblý. Teprve potom pochopil, kam se dostal a koho to vlastně onehdy zabil. Zabil jednoho ze světlých vran, což upoutalo pozornost jejich bosse a ten se rozhodl ho vzít mezi ně.

Vycvičili ho prakticky od nuly, z chcípáčka, který se sotva dostal ze závislosti se stal jeden z nejlepších ostřelovačů a zvěd. Nabral svaly, což se logicky každodenním tréningem děje a poznal své možnosti. Umí to perfektně s lukem, je to jako součást jeho ruky a s ním si připadá nepřemožitelný. Blesk ho chtěl využít ale i s jinými zbraněmi, a tak se naučil i s pistolemi a puškami. Čas od času přemýšlí, jestli jsou ještě jeho prarodiče naživu, ale nemá dostatek odvahy na to, aby to zjistil, protože tahle část jeho minulosti je mnohem bolestivější, než jakýkoliv výcvik.