Policista a zločinec. Ten, který zákon hájí a naopak ten, který jej bezostyšně porušuje. Dvě neslučitelná povolání, dvě neslučitelné lidské povahy, které mají dokonale protichůdný ráz. A přesto se po ulicích New Yorku prochází muž, kterému se něco takového daří. Vždy klidným, téměř líným krokem ladné kočkovité šelmy, co se chystá zaútočit. Muž, který se vám představí buďto jako Silas Kindrick. Nebo Peacemaker pomocí SMS zprávy. Záleží na tom, ve kterém z jeho světů se nacházíte.

Říká se, že svět, že lidé nejsou černobílý. V každém leží určité stupně šedi. Někdo jich má padesát, někdo míň, někdo zase více. Silas není plochá osobnost, ale pořád bude patřit k těm, co se jich nemůže pyšnit tolika jako pan Grey. A že jsou všechny pěkně tmavé. Základní vlastnost jeho povahy, na které stavil celý život, je to, že je sobec. Nikdy by se nedostal tam, kde je, kdyby se staral a zajímal o ostatní. Je ochoten jí přes mrtvoly, aniž by hnul jediným svalem v obličeji. Pokud to bude hrát v jeho prospěch, pak nemá problém vás podrazit. Slovo věrnost pro něj mnoho neznamená – v případě dívek, v případě parťáků v práci. S dívkami jsou to vztahy na jednu noc, maximálně na kratší dobu, pokud si opravdu sednou do noty, o závazek sotva stojí a všechny… ho začnou víceméně nudit, když se začnou tvářit moc zamilovaně, aniž by o něm cokoliv věděly a tušily, s kým vůbec randí. Navíc má doma ženu, k níž se pravidelně vrací a která jeho románky trpí - protože musí, nic jiného jí nezbývá. A z parťáka? Dokud jednoho nezabijou, neodvelí nebo si nepožádá o přeložení. Většinou se to týkalo toho druhého… Snad pouze co se týká obchodu, tam dokáže být férový – ne protože to tak být má, ale protože důvěra v tomhle byznysu ta nejzákladnější věc. Kdyby mu zákazník nevěřil, kdyby nevěřil, že dokáže být diskrétní, nikdy by si nezískal respekt v komunitě plné přezdívek, falešných identit a anonymity. A to samé platí pro zákazníky, co u něj zadávají objednávky na zničení života svých ex, přátel nebo třeba šéfa. Ale kdyby mu šlo o krk? Neváhal by podrazit ani tak. Jeho život je důležitější, jeho postavení je důležitější. A jediný důvod, proč jej po tolika letech neztratil, je právě tenhle.

A jaké že to je? Silas je policista. Ve dne. Nebo v noci, přijde na to, kdy má šichtu, kdy má práci. Ale jindy, v každé další volné chvíli? Kdysi dávno se zapletl s irskou mafií. A nestal se obětí, ba naopak. Všechny zbraně v New Yorku a blízkém okolí dorazili z Irska díky němu. I IRA, bojovníci za svobodné Irsko, co oficiálně nefungují, přesto mají své buňky, se musí nějak živit. Prodej zbraní z blízkého i dálného východu za západ je ideálním řešením. A Silas tvořil spojnici, distributora mezi IRA a gangy, které vládnou různým blokům po celém New Yorku. Opravdu profese, které jsou navzájem neslučitelné. Ale jemu se to povedlo, jen si musel vybrat prioritu. Tou se stala distribuce, kdy kontroloval převoz zbraní a hackoval systémy, aby se na ilegální činnost nepřišlo. Povolání policisty sice vykonává, rozkazy plní, ale hlavní úkol? Dostat se k informacím. Mít přehled, co policie ví a co ne. To je jediný cíl, jediný vytyčený směr. Že by mu záleželo na blahu ostatních? Ne. Proč taky? Momentálně ví, že se jej snaží dostat do merku. Že mají jeho jméno nebo spíše přezdívku - Peacemaker. Ale dává si pozor. Pravá jména nejsou zmiňována, osobně řeší zakázky jen s těmi nejdůležitějšími, nejbližšími zákazníky, jejichž spolehlivostí si je jistý - a i tehdy si stáhne kapuci do čela, přes ústa nasadí masku nebo šálu a drží se ve stínech. Jinak přes telefon, přes emaily, přes vlastní lidi, co má k dispozici z malého irského gangu na Long Islandu. Přirozená bystrá inteligence, co se schovává za chladně šedýma očima, mu dopomáhá s organizací a s tím, že se mu daří vytvářet takřka dokonalý zločin. Není hamižný, dává si pozor, přesto mu nechybí ambice. A jeho povaha? Dokonale sedí do tohoto odvětví průmyslu.

Flegmatik s cholerikem, to je Silas. Až se to zdá zarážející, další dva absolutní protiklady, které by se neměly slučovat. A opět se to daří. Po většinu času klidný, že ho nic nerozhází. Nevykolejí a nepřekvapí. Pokud? Nedá to najevo. Mohli byste mu mířit na hlavu zbraní s rukou na spoušti, s ním by to nehnulo. S chladem v očích, bez výrazu ve tváři jen s čirou lhostejností, s jakou si ještě zapálí – správně, máte před sebou dokonalou ukázku chronického kuřáka. To samé platí tehdy, když přijde vyčítání ze strany druhého, když někomu ujedou nervy a tenhle chlapík je první na ráně. Na konci monologu, který nekomentuje a do kterého se nevkládá, jen líně vyfoukne proužek dýmu s drzým "Všechno?", aby mohl podat své argumenty, když na to přijde. Klid je pro něj důležitý, taky může hrát dost velký rozdíl mezi životem a smrtí. Ale i jemu jednou za čas utečou nervy. I jemu občas nezabere uklidňovací taktika v podobě napočítání do deseti. A tehdy? Je to zlomek vteřiny, který jen těžko zaznamenat. Ten lhostejný hlas, hluboké, avšak stále ne monotónní, zařve. Obvykle taky pěkně sprostě, přestože je jako každý správný Ir katolík, s nadávkami obvykle nešetří. Tehdy je schopen ublížit. Zabít. Ani by nemrknul. Obvykle je to protože někdo nesplní jeho rozkazy. Nebo odmítne, což je něco, co nenávidí. Odporuje to jeho dominantnímu postoji k životu, kdy si musí neustále dokazovat to, že má navrch. A nemusí to být posledním slovem – obecně vzato i řeč ticha dokáže být silnou zbraní. Přesto mu nedělá problémy rozkazy přijímat – nakonec musí vzhledem k jeho zaměstnání, kde nemá příliš na výběr, co se týče nadřízených. Že si je ale plní dle svého gusta? To už je věc jiného charakteru.

Přesto se zde nachází jedna výjimka. Jedna dívka, která nesedí ani do jedné z popsaných vlastností. Vůči které je o to větší sobec, vůči které dokáže být neuvěřitelně cholerický, flegmatismus v tu chvíli letí stranou. Od které vyžaduje neustálou poslušnost bez jediné špetky vzdoru. Jeho manželka Lee, kterou oslovuje plným jménem Eileen jen v případě výčitek… nebo když ho vytočí - a že to bývá sakra často. Dovolit jí... prakticky cokoliv? To nehrozí. Jakéhokoliv potenciálního přítele by hnal oknem. Nebo dveřma. Zdí. Čímkoliv. Panickou hrůzu má tak akorát z toho, že si ho jednou jeho práce najde – pořád se pohybuje ve světě zločinců, pořád jsou tu tací, co by se mu rádi pomstili… A to zejména díky povolání hackera. A vybrat si za cíl ji? Bylo by to snadné. I proto je na ni někdy až příliš ochranitelský způsobem, který by definoval absolutistického monarchu nebo despotu. Ačkoliv ho spousta věcí štve, vadí, když dělá – hlavně pokud se věnuje jiným aktivitám jak baletu, co by se snadno daly považovat za nelegální – vždycky ho dokáže ukecat. Stačí začít popotahovat. Lee… Jediný světlý proužek v jeho barevné škále.

Silas je neskutečným bordelářem. Jeho ložnice je jeden velký chaos, ve kterém je vážně lehké se ztratit, i když se tam nenachází moc zákoutí. Přesně čtyři. Všude se válí oblečení nebo papíry. Zbytek bytu, co sdílí s Lee, a co se skládá ze tří pokojů, se jeho milá snaží držet v normálním stavu, ač se to ne vždy daří. Ani jedno z povolání nevynáší tolik, aby si mohli dovolit přílišný luxus, přesto je byt pěkně zařízený, vzdušný a hlavně společenská místnost s kuchyňskou linkou velká tak, že zbylo místo i na malý taneční prostor pro Lee. Celý svůj život pečlivě organizovaný, uspořádaný, aby věděl, kdy kde má být, co má udělat, pro koho. Chyby si nepřipouští a popravdě, ani si je nemůže dovolit. Takže jediná uklizená a uspořádaná věc v jeho životě? Pracovní stůl. Postel. A kalendář v telefonu, který má prakticky vždy při sobě.